(1) Druh chovaných zvířat:
Pes domácí (lat. Canis familiaris), řád šelmy (Carnivora), čeleď psovití - psovité šelmy (Canidae). Chována jsou všechna plemena psů popsaná jednotlivě standardy FCI nebo národními standardy v případě plemen FCI dosud neuznaných (tzv. národní plemena). Jedná se pouze o psy s průkazem původu. Seznam plemen a jejich zařazení do skupin FCI i seznam národních plemen je uveden v Příloze č. 2 k tomuto Řádu.
Podle vlastností je základní dělení plemen psů do celkem 10 skupin FCI následující:
Skupina I. Pastevečtí a honáčtí psi kromě švýcarských salašnických psů
Skupina II. Pinčové, knírači, molosové a švýcarští salašničtí psi
Skupina III. Teriéři
Skupina IV. Jezevčíci
Skupina V. Špicové a primitivní plemena
Skupina VI. Honiči, barváři a příbuzná plemena
Skupina VII. Ohaři
Skupina VIII. Retrívři, slídiči a vodní psi
Skupina IX. Společenští a doprovodní psi
Skupina X. Chrti
Úplný seznam plemen FCI je zveřejněn na adrese www.fci.be pod ikonou "standardy". Plemena dosud neuznaná FCI, jinak zvaná národní plemena, tvoří samostatnou skupinu. Úplný seznam národních plemen zastřešených ČMKU je možno najít na adrese www.cmku.cz pod odkazem "plemena".

(2) Základní biologická charakteristika:
Pes je savec, masožravá šelma. Smysly psa: vynikající čich, velmi dobrý sluch, zrak je méně významný - slabší, pes vnímá barvy ne zcela shodně s člověkem.
Potrava psa: převážně, ale nikoliv výhradně masitá. Sociální vztahy a chování: pes je smečkové zvíře s rozvinutým sociálním chováním. Smečky jsou založeny na hierarchickém rodinném principu s přirozenou dominancí rodičovského páru, což je při správné výchově dobře využitelné pro soužití s člověkem. Pes je teritoriální zvíře, především hlídač. Pro psa je přirozené lovecké chování a je pro něj typická spolupráce při lovu. Lovecké chování je u některých plemen utlumeno. Vztah k lidem: pes je vynikající společník, pomocník člověka při různých činnostech. Kontakt psa se smečkou (i lidskou v přeneseném slova smyslu) je naprosto nezbytný.

(3) Fyziologické a etologické nároky podle věkové kategorie psů s přihlédnutím ke kohoutkové výšce a váze dosažené v dospělosti:
Nároky jednotlivých plemen psů jsou různé.
Základní dělení psů podle kohoutkové výšky dosažené v dospělosti je na malá plemena do kohoutkové výšky 50 cm a velká plemena nad 50 cm. Podle tohoto základního dělení se zařazují psi a feny do chovu viz čl. 8 tohoto Řádu. Podle váhy dosažené v dospělosti je základní dělení plemen následující:
- trpasličí plemena (v dospělosti do 5 kg), štěně do 6 - 7 měsíců věku
- střední plemena ( v dospělosti do 25 kg), štěně do 12 měsíců věku
- velká plemena (v dospělosti do 40 kg), štěně do 18 měsíců věku
- obří plemena (v dospělosti nad 40 kg), štěně do 24 měsíců věku

Výše uvedenému schématu odpovídají nároky na častější krmení (až 6x denně) a druh potravy pro štěňata. Výživa rostoucího psa zvláště velkých a obřích plemen by měla zohledňovat prevenci nadměrně rychlého růstu a prevenci nadbytku vápníku v krmné dávce. Dospělí psi malých a trpasličích plemen jsou zpravidla velice živí, aktivní a potřebují velké množství energie. Psi jsou krmeni zpravidla 1 krmnou dávkou denně, což platí i pro plemena velká a obří, u kterých je ale v dospělosti energetická náročnost nižší.
Pro psy pracovní a ve sportovním výcviku je vhodný vyšší počet krmných dávek denně, energetická hodnota krmiva musí odpovídat nárokům kladeným na psa. Březí a kojící feny je také nutno krmit častěji, krmná dávka se zvyšuje až na dvojnásobek. Fenu v poslední třetině březosti a fenu kojící je vhodné krmit potravou odpovídající štěněčí. Staří psi - psi začínají stárnout v závislosti na plemenu v různém věku. Obecně platí, že délka života u psů velkých plemen je kratší než u plemen malých. U velkých a obřích plemen se za seniora považuje pes ve věku od 7 let, u malých a trpasličích plemen až ve věku od 10 - 12 let. Stárnutím organismus slábne, běžné fyziologické pochody jsou zpomalené. Tomu odpovídá nutriční skladba potravy, 2 krmné dávky denně se doporučují.
Psům v každém věku je nutné zajistit volný přístup k pitné vodě, dostatek volného pohybu a kontakt se smečkou (viz čl. 3 (2) tohoto Řádu).

(4) Chovem sledované vlastnosti nebo znaky psů jsou následující:
Chovem se rozumí cílevědomá plemenitba čistokrevných psů s průkazem původu, respektující zásady genetického zdraví jedince i celé populace. Informace o kontrole zdraví a dědičných vlastností jsou popsány v čl. 5 (3) tohoto Řádu.
Chovem je sledováno zachování biologického zdraví každého jedince a charakteristických vloh a vlastností specifických pro jednotlivá plemena. Toho lze dosáhnout pouze cíleným výběrem biologicky i geneticky zdravých jedinců do chovu. Při výběru do chovu rozhoduje v prvé řadě co největší shoda jedince s požadavky, které na něj klade standard plemene. (Pozn. standardy plemen FCI zpravidla obsahují klausuli: "Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování"). Výběr do chovu může být proveden nejdříve ve věku od 12 měsíců u malých plemen do kohoutkové výšky 50 cm a ve věku od 15 měsíců u velkých plemen s kohoutkovou výškou nad 50 cm. Podmínky pro chovné jedince viz čl. 8 tohoto Řádu. O zařazení jedince do chovu rozhodují odborníci z řad chovatelů a rozhodčích exteriéru psů a to jak na výstavách, tak na svodech mladých, bonitacích či popisných přehlídkách. Při zařazování jedince do chovu musí být přihlédnuto ke stanovisku veterinárního lékaře, při posuzování eventuelních dědičných vad, které mohou ovlivnit zdravotní stav jak daného jedince, tak jeho potomstva.
Čistokrevný pes je dědičně zdravý tehdy, jestliže zdědí standardní znaky, plemenný typ a povahu, jež jsou pro plemeno typické, nezdědí však dědičné vady, které by mohly nepříznivě ovlivnit funkční zdraví jeho potomků. Je třeba dbát na to, aby nedocházelo ke zveličování a přehánění plemenných znaků, které by následně mohlo nepříznivě ovlivnit funkční zdraví psů. Do chovu nejsou připuštěni zejména psi, kteří mají vady, jež je z chovu vylučují. Jedná se např. o slabé povahy, vrozenou hluchotu nebo slepotu, zaječí pysk, rozštěp patra, značné vady chrupu a anomálie čelistí, oční choroby jako PRA, epilepsii, kryptorchismus, monorchismus, albinismus, nesprávné zbarvení, jakož i zjištěné těžké dysplazie kyčelních a loketních kloubů, eventuelně luxace pately (čéšky). Chov na těchto jedincích lze považovat za týrání chovem, ke kterému nesmí dojít.
Psi, kteří nejsou zcela dědičně zdraví, nemohou být zařazováni do chovu. Pokud tomu odpovídá jejich zdravotní stav, jsou využíváni především jako společníci lidí a nemohou být utráceni. Viz čl. 5 (4).

(5) Chovatel musí být schopen:
a) rozpoznat zjevné příznaky zhoršeného zdravotního stavu psů,
b) zjistit změny v chování psů,
c) určit, zda celkové prostředí je vhodné k zachování zdraví a pohody psů.

Chovatel je povinen udržovat co nejlepší úroveň chovu psů. Je povinen psům zajistit odpovídající ustájení, krmení, ošetřování a zejména socializaci prostřednictvím kontaktu s lidmi, jinými psy, jiným prostředím. Měl by mít v držení pouze takový počet psů, o které je schopen se řádně starat, zajistit jim individuální péči a dostatek pohybu. Starým a nemocným psům musí zajistit zvýšenou péči a pozornost, stejně tak březím a kojícím fenám a štěňatům. Pro chov a držení psů je nutné vytvořit podmínky v souladu s platnou legislativou.

(1)Zásady pro budování a provoz objektů, zařízení a vybavení pro chov psů a péče o ně jsou následující:

Držení a chov psů v bytě.
Tento Řád pojednává o psech v zájmových chovech. Tito psi jsou především společníci lidí a jsou zpravidla chováni v bytě chovatele, drženi v bytě držitele. Takto držení psi nesmí být trvale umístěni v uzavřené kleci. To je přípustné pouze v mimořádných případech a na dobu nezbytně nutnou (např. onemocnění, zranění psa, nutnost udržet jej v klidu). Psům musí být dána možnost volného pohybu mimo jimi obývané prostory alespoň 1x denně. Psům je nutno umožnit základní potřebu vyměšování několikrát denně. Plochy určené pro pobyt v bytě musí být tak velké, aby se pes mohl volně pohybovat. Prostory musí být čisté a suché. Denní světlo je nezbytné. V místnostech je nutné zajistit větrání a vhodnou teplotu (ideální 18 - 20? C). Psům musí být vyhrazeno nerušené místo pro odpočinek Psi musí mít trvale zajištěn přístup k pitné vodě. Pro březí, rodící a kojící feny je bezpodmínečně nutné zajistit nerušené místo. Zřízení porodního boxu a boxu pro fenu se štěňaty se doporučuje. Štěňatům, která dosud nemají termoregulační schopnost, je nutno zajistit odchov v místnosti s teplotou 25 - 30? C bez průvanu.

Držení a chov psů mimo byt.
Psy je dále možno držet ve vhodných uzavřených prostorách mimo byt, např. v psincích a nebo v částečně otevřených prostorách - v boxech a kotcích.

a) velikost prostor je následující:
Držení a chov psů v klecích - minimální rozměry zařízení

(2) Psi mají k dispozici tato zařízení:
Vhodný box či klec, vyhrazené místo na ochranu před nepříznivými vlivy počasí, místo na spaní, vybavení pro dodávku pitné vody. V chovatelských zařízeních, kde je ustájeno více jedinců se musí zřídit porodní boxy a oddělená místa pro kojící feny se štěňaty. V těchto místech je nutno zajistit teplotu 25 - 30?C pro malá štěňata, která dosud nemají termoregulaci. Místo musí být světlé (denní světlo), čisté, suché a bez průvanu. Fena musí mít k dispozici porodní bednu, která umožňuje bezproblémový odchov štěňat. Rozměry se řídí velikostí plemene. Bedna musí být opatřena vhodným, snadno dezinfikovatelným a čistitelným povrchem a snadno měnitelnou podestýlkou (látka, sláma,...). Fena musí mít dostatek místa na ležení. Boky porodní bedny je vhodné opatřit zarážkou (podle velikosti štěňat), pod kterou se mohou štěňata schovat a ochránit se tak proti zalehnutí fenou.

(3) Zamezení úniku psů z chovatelského zařízení:
Chovatelské zařízení musí být konstruováno tak, aby bylo možné předejít nechtěnému úniku psů mimo vyhrazené prostory. Vstupy do klecí, boxů a chovatelských zařízení je nutno zajistit proti nechtěnému otevření zevnitř. Výběhy je nutno oplotit tak, aby se psi o oplocení nezranili, ale nepřekonali je. Majitel chovatelského zařízení je povinen pravidelně kontrolovat kvalitu zařízení a zajistit včas opravy tak, aby úniku psů předešel.

(4) K desinfekci a čištění jsou používány nedráždivé látky a prostředky. V době provádění desinfekce nemají zvířata přístup do prostoru, kde je desinfekce prováděna.

(5) Chovatel zajistí nebo manipuluje se psy tak, aby:
a) se psy bylo zacházeno klidně a rozhodně a měli zabezpečenou pohodu, nebyli drážděni nebo týráni a bylo minimalizováno riziko jejich poranění;
b) osoby manipulující se psy přistupovaly k nemocnému či poraněnému psu vždy se zvýšenou opatrností a aby zvláštní pozornost věnovaly přístupu ke psům, kteří se projevují jako nebezpeční a při zacházení s nimi byly jištěny další osobou;
c) při provádění speciálních úkonů, např. veterinárních zákroků, které provádí odborně způsobilá osoba, byl na místě, kde se zákrok provádí, potřebný počet dalších poučených osob;
d) při provádění zvláštních úkonů u neklidných psů byly použity vhodné prostředky k fixaci psa, nebo podán zklidňující preparát veterinárním lékařem;
e) osoby manipulující se psy věnovaly zvýšenou pozornost zvířatům v situacích doprovázených hlukem nebo jinými negativními podněty,
f) osoby manipulující se psy byly informovány o opatřeních v případě mimořádných opatření (např. útěk psa mimo vyhrazené prostory, požár) a zabezpečily ochranu psů před utrpením a vznikem nebezpečných situací,
g) chovatel zabezpečí hygienu, výživu a bezvadný zdravotní stav psů, u seniorů a hendikepovaných psů co nejlepší zdravotní stav,
h) chovatel zajistí odborné služby veterinárního lékaře, zejména pravidelné prohlídky a očkování držených psů.

(1) K ochraně psů, zajištění jejich zdraví a pohody se provádějí tyto zákroky:
kromě zajištění vhodného prostoru a krmení viz čl. 4 je povinností chovatele zajistit psu povinné každoroční očkování proti vzteklině a další vakcinaci dle doporučení příslušného veterinárního lékaře s přihlédnutím k nákazové situaci v místě bydliště. Dále je nutné zajistit pravidelné odčervování psů dle věku, nákazové situace a doporučení veterinárního lékaře.

Chovatel - držitel psa je povinen pravidelně kontrolovat:
- čistotu a zdravotní stav uší a očí,
- kůži a srst na výskyt vnějších parazitů,
- chrup a dásně s ohledem na jeho stav (zlomený zub, zánět, zubní kámen...)
- délku drápků
- případně stav análních žlázek.

(2) Péče o feny ve stadiu rozmnožování a o feny a štěňata po narození je zajišťována takto: - zvýšeným dozorem nad březí, rodící a kojící fenou, - zvýšenou kvalitou a četností denních dávek krmiva, - zvýšením dodržování hygieny jak u feny tak u chovatele, - pokud to vyžaduje zdravotní stav feny, nebo s ohledem na počet štěňat, zajištěním kojné feny nebo umělé výživy pro štěňata, - zajištěním pohody feny a vrhu viz čl. 4. (2) tohoto Řádu.

(3) Zásady sledování dědičnosti zdraví a sledovaných genetických znaků: Prostřednictvím kontrol či přejímek vrhů, kontrolou mladých jedinců na svodech a kontrolou dospělých jedinců při zařazování do chovu jsou kontrolovány základní zdravotní parametry a plemenné znaky. Prostřednictvím veterinárních lékařů, zejména specialistů na jednotlivá onemocnění psů jsou kontrolována zdravotní kriteria jako je: - stupeň dysplazie kyčelního kloubu (DKK) a lokte (DKL), - stupeň luxace čéšky (LP), - kontrola dědičných očních chorob (např. PRA) - kontrola srdečních onemocnění a další dle problematiky jednotlivých plemen.

(4) Psi, kteří nevykazují všechny vlastnosti požadované standardem ať už se týkají zdraví nebo exteriéru a nejsou zařazeni do chovu, působí zpravidla jako společníci lidí. Zpravidla nejsou využíváni ani k práci či lovu. Nároky na ně kladené musí být přizpůsobeny zejména jejich zdravotnímu stavu. Takoví jedinci nemohou být utráceni.

(5) V chovu chovatel zajistí:
a) veterinární péči a prevenci formou zabezpečení pravidelných veterinárních prohlídek, které provádí veterinární lékař,
b) udržování ideálního výživného stavu psů používáním kvalitního krmiva,
c) pohodu psů vhodným ustájením, kontaktem s člověkem a jinými psy, nerušeným odpočinkem, zajištění kontaktu s ostatními zvířaty,
d) očkováním - ze zákona je povinná každoroční opakovaná vakcinace proti vzteklině, další očkování dle dané nákazové situace a doporučení ošetřujícího veterinárního lékaře.
e) pravidelná odčervení profylaktická 2 - 4x ročně, léčebná při výskytu vnitřních parazitů.

(6) Označování psů provádí pouze veterinární lékař nebo osoba odborně způsobilá podle § 59 veterinárního zákona. Psi jsou označováni tetováním (ucho nebo slabina) nebo čipováním. Obojí označení je možné. Zda bude pes označen čipem nebo tetováním a lokalizaci tetování určí členský subjekt ČMKU - chovatelský klub, který řídí chov plemene. Umístění čipu je jednotné, na krku z levé strany.

(7) Kupírováním uší se rozumí kosmetický zákrok na obou stranách hlavy zvířete, v jehož důsledku dochází v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce a tím ke změně vzhledu zvířete. Kupírování uší se podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. g) zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání považuje výslovně za týrání. Zákon na ochranu zvířat proti týrání zakazuje propagaci týrání.
Za propagaci týrání se podle § 4a považuje zejména:
vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění zvířete, na kterém byl proveden zákrok uvedený v § 4 odst. 1 písm. g), na veřejném vystoupení nebo svodu zvířat. Toto ustanovení považuje za propagaci týrání zvířat předvedení kupírovaného jedince na jakékoliv veřejné akci. Na akcích ČMKU je zakázáno předvádění psů s kupírovanýma ušima.

(2) Usmrtit psa může pouze veterinární lékař po posouzení jeho zdravotního stavu, a to v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem k usmrcení může být pouze:
- slabost,
- nevyléčitelná nemoc,
- těžké poranění,
- genetická nebo vrozená vada,
- celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením.

(3) V žádném případě není povoleno utrácet tzv. nadpočetná štěňata, nebo štěňata, která vykazují nežádoucí exteriérové znaky pro dané plemeno (např. nestandardní zbarvení).

(1) Přeprava psů musí být prováděna v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, s vyhláškou č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě.

(2) Psy lze přepravovat pouze v dopravních prostředcích, které jsou konstruovány tak, aby technicky zabezpečily pohodu psů, minimalizovaly možnost jejich zranění při přepravě, umožňovaly pravidelnou kontrolu stavu zvířat a jejich pohody a splňovaly technické požadavky a měly stanovené vybavení.
a) Přeprava autem.
Psi musí mít zajištěn dostatek prostoru, aby mohli zaujmout přirozenou polohu, která jim umožní korigovat pohyby vozidla. Psi musí být umístěni ve vozidle tak, aby neohrozili ani řidiče ani sebe. Psy není dovoleno přepravovat v uzavřených prostorách aut bez dostatečného přístupu světla. Přepravní prostor musí být také dostatečně větratelný. Při přepravě musí být psi pod dohledem člověka. V případě delší přepravy musí být psi krmeni a napájeni častěji, krmeni minimálně 1x za 12 hodin, napájeni minimálně 1 x za 4 - 6 hodin dle klimatických podmínek. Psům musí být umožněno pravidelné venčení a musí mít možnost venčení alespoň v intervalech, na jaké jsou zvyklí.
b) Přeprava v přívěsných vozících aut.
Je povolena pouze ve vozících, které jsou speciálně uzpůsobeny přepravě zvířat dle technického osvědčení. Podmínky obdobné jako v čl. 7 (2) a).
c) Přeprava dopravním prostředkem, kdy pes je umístěn v přepravním boxu.
Rozměry přepravního boxu musí psu umožnit alespoň pohodlné ležení. Dvířka boxu musí být zajištěna proti samovolnému otevření zevnitř. Pokud je pes přepravován v boxu, který mu umožňuje pouze pohodlné ležení, může být takto přepravován po dobu maximálně 6 hodin. Pokud cesta přesáhne tuto dobu, může být pes přepravován pouze v boxu, který je popsán v čl. 7 (2) f). Ostatní podmínky obdobné jako v čl. 7 (2) a).
d) Přeprava hromadnou dopravou.
Podmínky umístění psa určuje dopravce, za pohodu psa odpovídá držitel, resp. doprovod psa.
e) Ponechání psa v uzavřeném dopravním prostředku bez dozoru člověka.
Toto je povoleno pouze vyjímečně a krátkodobě. Psu musí být v takovém případě zajištěn dostatek vzduchu, prostoru, případně světla a dále vhodná teplota prostředí (např. funkční klimatizace v létě a topení v zimě). Delší ponechání psa v uzavřeném prostoru dopravního prostředku může být považováno za týrání.
f) Letecká přeprava.
Podmínky přepravy psů určuje dopravce. Držitel psa však musí zajistit, aby pes byl při přepravě ochráněn. Přepravní kontejnery musí mít takové rozměry, aby pes mohl přirozeně stát, snadno se otočit a bez problémů si lehat a vstávat. Rozměry přepravních boxů se odvozují od velikosti psa. Délka boxu odpovídá délce psa měřené od čenichu po nasazení ocasu. Výška boxu nesmí být nižší než je výška přirozeně stojícího psa včetně uší, pokud jsou postaveny. Šířka boxu je dvojnásobkem šířky těla psa, měřené v nejširším místě těla. Pokud jsou boxy plastové z houževnatého materiálu, musí být opatřeny dvířky z kovu, se zámkem, který znemožňuje otevření zevnitř.

(3) V prostorech přepravních prostředků, v nichž jsou přepravováni psi, se nesmí manipulovat s volným ohněm, nesmí být současně přepravovány předměty, které by mohly nepříznivě ovlivnit pohodu psů nebo poškodit jejich zdraví, zejména látky dráždivé a hořlaviny.

(4) Osoby, které se psy manipulují, jsou poučeny zejména v oblasti zacházení se psy.

Základní podmínky pro chov psů jsou následující:
a) věkové omezení chovných zvířat, které je
- u malých plemen do 50 cm kohoutkové výšky 15 měsíců až 8 let u fen,
  15 měsíců až neomezeně u psů (do dosažení věku 8 let je možno fenu nakrýt),
- u velkých plemen nad 50 cm kohoutkové výšky 18 měsíců až 8 let u fen,
  18 měsíců až neomezeně u psů (do dosažení věku 8 let je možno fenu nakrýt),

b) u fen starších 8 let lze povolit jedno výjimečné zabřeznutí, pokud chovatel předloží potvrzení veterinárního lékaře o vyšetření zvířete přibližně jeden měsíc před předpokládanou říjí s dobrozdáním, že zdravotní stav březost umožňuje bez nadměrných rizik,

c) umělá inseminace, kterou může provést pouze osoba odborně způsobilá podle veterinárního zákona nebo plemenářského zákona (zákon č. 154/2000 a č. 166/1999), se nesmí používat mezi jedinci, kteří se již předtím nereprodukovali přirozeným způsobem,

d) během jednoho kalendářního dne smí chovný pes krýt jen jednu fenu,

e) fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá její zdravotní kondici podle posouzení veterinárním lékařem, pokud fena nemůže kojit všechna štěňata, je chovatel povinen zajistit kojnou fenu, nebo vhodnou umělou výživu pro štěňata,

f) maximální počet vrhů u chovné feny je 3 za období dvou kalendářních let, ideální počet je 1 vrh ročně; vrh, kdy fena porodí pouze jedno štěně, je započítáván jako regulérní vrh,

g) minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.